Nové Holandsko

Není to ani rok, co jsem vyrazila na cestu, „once in a lifetime“, vyslaná šéfem na druhý konec světa. Pobyla jsem tam dva měsíce, a po půl roce zpět v republice se mě šéf otázal, jestli bych přece jen neměla čas se tam vydat ještě jednou. A tak jsem zas u protinožců…

Když jsem loni vylezla v Brisbane z letadla, první co člověk vnímal, bylo to horko. Přiletěla jsem koncem dubna, tedy v místním podzimu, do 30° horka. Šli jsme se s kolegou projít, u kávy jsme obdivovali místní černobílé straky, a okouzlili nás barevní a uřvaní lori ožírající nepravý pepřovník. Ještě jsme absolvovali jeden let do „našeho“ malého městečka, a pak už to jelo – vedle malých papoušků se objevili kakadu, bílí, černí, růžoví. Ve městě na chodnících ibisové a místní veselé čejky a dytíci, kus za městem jeřábi, vodní ptactvo. V pralese medosavky, taboni, a spousta dalších, které neumím pojmenovat ani vědecky, natož pak česky.

Všechno je tu opravdu jinak. Hvězdné nebe, měsíc který dorůstá/couvá přesně naopak. Auta jezdí na opačné straně, stěrače stírají doprava (teda jak u kterého vozu, loňské stíralo „evropsky“, to, co řídím letos, to má naopak). Dopravní značka „pozor chodec“ je genderově naopak, u nás tatínek vede dcerku (tedy „velká osoba v kalhotách vede malou osobu v sukni“), zatímco na místních značkách je to maminka v sukni vedoucí hošíka v šortkách:) Když mám tady půlnoc, doma v ČR jsou 3 odpoledne.

Je to země velikých aut a ohromných dálek. Týdně tu najedu přes tisíc km. Na projektu, který se týká též globálního oteplování. No, ale kdyby Greta viděla, kolik na to propálíme benzínu, tak nevím, nevím.

Země vakozvířat. Klokani, ptakopyskové, ježury, ale i vakorejsek, vakokrtek, vakomyš, vakotarbík, a tak dále. Klokanů je tady vážně hromada. Tady, v Queensland, kde se vyskytuju, jsou ti menší, wallabies, v centrální části kontinentu jsou pak i ti velicí. Je tu spousta gekonů, malých i velkých pavouků, hadů, jedovatých i těch škrtících, komárů, ovádů, muchniček, klíšťat, lesních pijavic, a co ještě dokáže otravovat život… Ale do toho ekosystému to patří. Pralesy plné lián, neprůchodných roští, šlahounů co trhají oblečení, ale i pestrobarevných motýlů neskutečných rozměrů.

Ani jsem se nestihla rozkoukat, a už tu jsem měsíc. A za stejnou dobu mi to tu končí. A tak snad ještě něco z těch pralesů stihnu…

https://www.youtube.com/watch?v=JZBbMW0T4ik