jeskyně může být úkrytem, ale taky se tam může skrývat nebezpečí, třeba medvěd... :)

Do hospody s umytýma nohama

19. 1. 2018 14:07
Rubrika: Nezařazené

Když teď většina republiky řeší politiku, tak sem hodím zas radši cestovatelské téma. A když už je taková prapodivná zima (teda aspoň u nás na jihu), tak o zemi veskrze zimní.

 

V létě jsem se opět po dvou letech dostala na Špicberky (tedy na Svalbard, jak mu říkají místní), tentokrát „jen“ na čtyři týdny, na projekt s kolegy biology. Špicberky jsou děsně zajímavý souostroví. Sahají až za 80° severní šířky. Když se to srovná se stejnou šířkou na jihu, tak tam už je to pěkně centrální Antarktida. A přitom v Arktidě na Špicberkách je relativně teplo, díky Golfskému proudu. Takže se mi tam letos i podařilo být (chvilku) venku v tričku, a nezbytná koupačka v ledových vodách též nesměla chybět.

 

Na Svalbardu je dost jiný život než tu. Bez zbraně nemůžete za město (kvůli medvědům), je tu pár aut, zato děsný množství sněžných skůtrů, spousta psů, ale ani jedna kočka (ty jsou zakázané jako nositelky toxoplasmy; ačkoliv neoficiálně na tajňačku jich tam přeci jen pár asi je). Všechny stavby starší 50 let jsou památkově chráněné, a tak když si chcete udělat oheň, tak si musíte dát bacha, jestli dříví co pálíte není opracované (a tedy pozůstatek něčeho vzácného), a nebo prostě jen naplavené odněkud. Místní dříví neseženete, neb dřeviny (tedy vrby a břízy) jsou plazící se po zemi, a i několik set let stará bříza vám prostě pěkné polínko nevytvoří.

Zátiší se sobí zdechlinou

 

Je to spousta psaných i nepsaných pravidel. Jedno z nich je i to v názvu tohohle textu. A proč do hospody s umytýma nohama? Protože se budete zouvat. A nejen v hospodě, ale i v kostele, v infocentru, galerii, a v dalších institucích. Pro majitele je mnohem jednodušší v předsíni přichystat spoustu pantoflí, než pak každou chvíli vytírat rozbředlý sníh, co tam lidi nanesou.

 

Na Špicberkách je spousta „nejsevernějších věcí na světě“. Takže kostel, pošta, pivovar, prostě co vás napadne. Většinu toho hostí Longyearbyen, správní město souostroví, ale třeba nejsevernější hospoda je ještě kousek severněji v Pyramiden. Nejsevernější pivovar je opravdu v Longyerbyenu, ale nejlepší pivo (taky z vlastního pivovaru) mají o pár km jižněji v Barentsburgu, v pivovaru Červený medvěd. I když taky trošku paradox, vlastní pivovar, akorát že cokoliv ze surovin, kromě vody (čisté ledovcové, co dodá tu pravou chuť), přiváží z pevniny.

 

Je tu spousta opuštěných věcí. Starý štoly, kde se těžilo uhlí, zbytky kolejí (teď už jen pražce), ruiny domů, některé nahlodané časem více, jiné vypadají, jako kdyby byly opuštěny před pár dny. Špičaté erodované kopce („Spitzbergen“), ledovcová údolí plná sutě (a případné ledovcové splazy) a nekonečné moře. Dost chudá příroda (přežijí jen nejsilnější), ale o to zajímavější adaptace na drsné klima a nepravidelný osvit.

Grumantbyen - opuštěná hornická víska na svahu nad mořem

 

Za těch pár týdnů jsme zažili super věci. Parádní rybolovy (i s velmi nečekanými a skoro vždy bohatými úlovky), toulky krajinou, průzkumy opuštěných baráků, pohoda, a samozřejmě taky nějaká ta práce:)

 

Když jsem se před dvěma roky vrátila z prvního zdejšího pobytu, nečekala jsem, že se sem někdy vrátím. Teď už to bylo fakt asi naposled (i když bádat by se tam dalo stále), ale člověk má spoustu jiné další práce. A další bílá místa na mapě (snad) čekají...

 

Grilovačka na pláži

 

A nezbytné poselství na závěr:) Nápis z klád nad Barenstburgem.

 

A cestovatelská věc k poslechu...

Sdílet

Komentáře

Ferenc Díky za hezky článek.

suposlav Super symbióza článku i fotek. Úplně to dýchá takovou pěknou atmosférou.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio