jeskyně může být úkrytem, ale taky se tam může skrývat nebezpečí, třeba medvěd... :)

Kazachstán

12. 10. 2017 0:21
Rubrika: Nezařazené

Před týdnem... Je pět hodin ráno. Stojím na zastávce, že pojedu do práce. Nad hlavou mi svítí hvězdy, ptáci ještě ani nezačali zpívat, a lidi kolem zívají. Já jsem sice zasněná, ale naprosto vzhůru, protože mý vnitřní hodiny se ještě úplně nestihly srovnat. Je pět, ale já mám devět hodin ráno kazašského času...

 

Někdy už na jaře jsme v práci vymysleli, že potřebujeme sehnat vzorky z centrální Asie, a nějak dopadlo, že jsme se s kolegou domluvili, že spolu pojedeme na podzim do Kazachstánu... A tak jsme prožili tři týdny v týhle neskutečný zemi.

 

Možná je to ještě moc čerstvá věc, ale přijde mi, že tuhle zem je těžko popsat. I přes tu ohromnou rozlohu zdánlivě jednotvárné stepi, je Kazachstán děsně pestrá země. My jsme projeli východní a jihovýchodní část země, kde jsme mohli vidět jak hory (Altaj, Ťan-Šan), tak stepi, polopouště až pouště, i zemědělské krajiny, místa vysušené chudé půdy, tak i slaniska okolo Balchaše. Užili jsme si nádherné podzimně barevné březovo-modřínové lesy pod Altají u rusko-čínské hranice, co by kamenem dohodil do Mongolska. Viděli jsme průzračně modré jezero na jihu, nad kterým se klenuly už čtyřtisícové hory, na hranici s Kyrgystánem. Několik nocí jsme byli v krajině kolem Balchaše, kde různorodá slanomilná vegetace tvoří krásné barevné koberce. Toulali jsme se stepí a užívali si intenzivní vůni místních pelyňků a dalších kytek. Idylické večery – člověk sedí u táboráku z tamaryškového dřeva, vedle šumí vlny na Balchaši, naproti sedí kolega, drnkající na dombru (taková místní dvoustrunná kytárka), kolem nás široká vonící step, a díky absenci světelnýho smogu nad námi nekonečný nebe plný hromady hvězd.

 

Potkali jsme spoustu lidí. Třeba pána, co hledal zatoulanou krávu a našel místo toho nás:) A vzal nás domů na čaj, kde nás jeho manželka skvěle pohostila, a dala nám i velkou výslužku na cestu, nadšená, že jsme první cizinci, které v životě potkala. A nebo paní, která se s námi zapovídala v nočním vlaku, a ráno nám zasypala stolek spoustou snídaňových věcí. Mladý pár, který jsme si stopli cestou z výletu, nebo jiný řidič, který nás za benzín svezl nějakých 400 km, a celou cestu povídal o životě v Kazachstáně. Rodina pod Altají, u nichž jsme měli zaplacené večeře, a kteří nás zvali zadarmo i na snídaně, a kde si s námi otec z té rodiny vždy velmi zajímavě a dlouze povídal o všem možném. Lidi, co jsme potkávali na zastávkách či ve vlacích nebo busech, a kteří byli vždycky nadšení, že můžou s něčím poradit. Týpek v MHD, co nám dal desetirublovku pro štěstí s radou, kde vystoupit a kam pak dál.

 

Setkání s jinou kulturou. Občas jsme si s kolegou dělali legraci, že jezdíme po místech, kam nikdy noha cizince nevstoupila. Jedny z nejhezčích a nejvtipnějších vzpomínek máme z Ayagozu, o němž se turistické příručky prakticky nezmiňují, jen radí, že tam člověk nemá jezdit, neb tam není nic. Městečka jako Ridder, Öskemen, Ayagoz, Lepsi, kde chcípl ten pověstný pes, ale kde jezdí ty nejhezčí auta (mé oblíbené Žigulíky, Moskviče, Volhy, Buchanky, a pod.), kde si děti hrají na náměstí a je vidět, že tu žijí lidi (a ne jak v Astaně, kde se člověk cítí tak nějak nepatřičně).

 

Snový baráček. Ráno, po noci na peci, koukáte z okna na zahradu zarostlou konopím a tyhle kopce na obzoru.

 

Velké Almatské jezero.

 

Překvapivé barvy stepi, v pozadí muslimský hřbitov.

 

Balchaš po dešti. Ač se to nezdá, je to děsně veliké jezero. To takhle jedete půl dne vlakem, a za oknem furt Balchaš.

 

Pokud máte rádi dobrodružství a chcete na dovolenou za málo peněz, tak tuhle zemi jednoznačně doporučuju. Letos díky výstavě EXPO zrušili víza, a pokud je nezavedou zpátky, tak se do týhle země určitě chci někdy podívat zas, protože to vážně stojí za to. No, dala by se toho napsat spousta, ale nejlepší je si to prožít...

 

Cestování je parádní věc. Jak při jedné výpravě prohodil kolega: "Cestování je o tom, že ten konkrétní krok tímhle směrem jsi ještě nikdy neudělala. A těšíš se na ten další a další, protože nevíš, co přinese." Jo, přesně tohle mě na tom baví...

 

 

Ukázka, jak zní dombra, místní lidový hudební nástroj:

 

A teď si představte, jak to zní, když vám takhle v podvečer u jezera kolega hraje na tenhle vtipný hudební nástroj třeba tohle: :)

Sdílet

Komentáře

Schalke Když to čtu, jako bych tam byl :) Krásný..

cerka Tak tohle je naprosto úžasné. Mám radost, že jsi se tam měla pohádkově. Krásné fotky, nechceš jich sem dát víc =)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio